Cesta mně zavedla v sobotu odpoledne ( na stejné místo na Šumavě, kde jsem putoval s přáteli před týdnem. Tentokrát jsem však v sobotu odpoledne stál na Cestě s plnou polní sám. Bylo to po dlouhé době co jsem se takto vydal do lesa osamocen. Vše však má přijít v ten pravý čas. Takové noční putování jsem ještě nezažil. Jak mnozí víte, požádal jsem vás o pomoc s rozhodnutím, zda někde brzy navečer zakempit, nebo šlapat dál do ranního rozbřesku.
Děkuji mockrát za podporu! Věděl jsem ale, že stejně budu jako vždy naslouchat svému tělu a duši a nakonec si to rozhodnu sám. Vtipné je, že v momentě rozhodnutí, bylo hlasování naprosto vyrovnané. Nakonec mi víc z Vás přálo dlouhou noční cestu za svitu neskutečného krvavého úplňku, který ovšem rozhodl o naprostém opaku.
Byla to právě jeho magická energie, ve spojení s legendárním místem opředeným tajemstvím, který zřejmě obývali Keltové, nebo jej snad postavili v pradávných dobách skalní obři. Obojí je možné, ale už je to tak dávno, že pravda skončila v zapomnění. Jak jsem se k místu blížil za svitu měsíce, který vytvářel strašidelné stíny, měl jsem stále více naléhavější pocit, že na to místo nemám chodit. Energie, kterou mi temný les stavěl do cesty, říkala stůj jdeš na místo, které sloužilo k dávným rituálním obřadům.
Má obrazotvornost začala pracovat naplno, dokonce jsem se zastavil a začal pochybovat, zda mám pokračovat. Nakonec právě ten nekomfort a představa, že strávím tak silný úplněk na tak magickém místě rozhodl.
To je to co máš dnes překonat. V tento moment rozhodnutí vše polevilo a já vystoupal na vrchol kopce a stoupl si na kamenný stolec. Cítil jsem neskutečný příval pozitivní energie! Byl jsem odměněn, místo mě přijalo a já zde strávil noc na pokraji bdění a snění. Vše završilo ráno kdy na obloze na zápaní straně vrcholu plul měsíc v úplňlku a na východě se právě zrodil nový den.
O ranní koupeli v ledové říčce už nebylo potřeba rozhodovat.
Děkuji, že můžeme!
Tak jsem pravil!
Jan 🦌